Knihu Sítě tvoří tři samostatné prózy, jejichž hlavními hrdinkami jsou ženy. Každý z příběhů je vyprávěný jinou formou, ale pojí je téma – nízké sebevědomí a s tím související hledání vlastního já. Toto téma provází tvorbu spisovatelky a scenáristky Petry Dvořákové od jejích počátků. Je to oblast, která zavání rádoby autentickými příběhy ze života z časopisů typu Žena a život anebo motivačními texty radícími, jak si zvýšit sebedůvěru. Texty Dvořákové však z předvídatelných kolejí vybočují. Po Proměněných snech, knize rozhovorů o tom, co dotázaným dala a vzala víra, za niž získala v roce 2007 Magnesii Literu v kategorii publicistika, po dvou knihách pro děti, Zlatou stuhou oceněnou Julií mezi slovy a titulem Flouk a Líla, a silné autentické výpovědi o mentální anorexii Já jsem hlad, která balancuje na hraně beletrie a literatury faktu, má čtenář co do činění s čtivými, řemeslně dobře zvládnutými psychologickými prózami s prvky thrilleru.

V příbězích Sítě se z milujícího partnera vyklube psychopat, který využívá nízké sebevědomí své partnerky k uspokojení touhy ovládat. Náboženský fanatik uzavírá manželku odmítáním antikoncepce do kolotoče rození dětí. Vystudovaná zdravotní sestra, která se denně setkává se smrtí, se zaobírá svými malými prsy a šetří na jejich plastiku. Osobnost ústředních ženských hrdinek formuje zejména „nezdravý“ vztah s matkou, víra anebo perfekcionismus, které společně s vlivem partnera či manžela ženu uzavírají do slupky podrobenosti, kterou musí rozbít, aby mohla jednat za sebe samu. Příběhy Kristýny, Karolíny a Nadi, které jsou lapené v síti utkané z výše zmíněných faktorů, jsou variací na látku předchozích autorčiných knih s autobiografickými prvky, v nichž se autorka také dotýká tématu tělesnosti a její souvislosti s psychikou. V Sítích se mysl a tělo ukazují jako dva odlišné mody. V příběhu Kristýny je to úsměvné ztvárnění rozhovorů, které mezi sebou vedou rozum-porotci a emoce-holka v hlavě. U Karolíny a Nadi je limitující tělesnost doslovná. Rození dětí Karolínu přibližuje k nenáviděné podobě vlastní matky, která porodila rychle za sebou osm dětí a na žádné z nich neměla čas, takže Karolína se jako nejstarší dcera o sourozence musela starat sama. Je otrokem biologických funkcí, ale její mysl by chtěla létat. Naďa nenávidí část svého těla – a ignorování poprsí se jí nakonec vymstí.

Jan Jandourek vyzdvihl v předmluvě ke knize Proměněné sny text respondentky Evy a o anonymu, za kterým se skrývala sama Petra Dvořáková, se vyslovil jako o ženě, „která se dokáže vyjádřit přiléhavým obrazem“. V Síti se Dvořáková představila jako výborná vypravěčka, která umí vystavět příběh s gradací pomocí různých narativních forem, tedy er-formy a ich-formy, ale i e-mailové korespondence. V příběhu Kristýny Tak tohle jsem já se vyprávění z hrdinčina života střídá se záznamy ze sezení s psychologem, na která dochází. Karolína v Ještě jednou letět si vyměňuje e-maily s knězem Ambrožem. Psycholog a kněz zastupují typ světského a církevního posluchače-rádce, kteří ženským postavám ukazují směr, kudy jít – ale konečný akt odpoutání je ponechán na nich. Autorka má osobní zkušenosti z církevního prostředí a zřejmě i z prostředí psychologických poraden a to, co nezná, nastudovala velmi pečlivě, díky čemuž je její vyprávění věrohodné. Příběhy mají schopnost přesáhnout do života čtenářů a posloužit jako impuls k zamyšlení nad vlastní životní situací a případně jako návod, jak z ní ven. Studium střední zdravotnické školy Dvořáková pro změnu zdařile zúročila ve třetím příběhu Kdyby byl jen můj, který vypráví Naďa přirozeně působící obecnou češtinou. Vedle zachycení Nadina boje s nízkým sebevědomím, které se projevuje touhou po moci, odkrývá autorka obchod s pupečníkovou krví jako příklad manipulace s informacemi. Dvořáková navíc zastřešuje vyprávění komentáři, které připomínají návody, rady a připomínky z odborných příruček o tom, jaký vliv mají na člověka návštěvy psychologa a jaký soužití s náboženským fanatikem. Zejména citáty z lékařských časopisů komentující Nadino myšlení a jednání jsou plnohodnotnou součástí textu.

„Po napsání těch příběhů jsem si říkala, že Kristýnu miluju, s Karolínou soucítím a Naďu nesnáším,“ svěřuje se autorka. A tak působí realisticky vykreslené hrdinky i na čtenáře. Dvořáková je výborná pozorovatelka a dokáže vystihnout současné zdaleka nejen ženské problémy a převést je do strhujícího fikčního příběhu. A ač se může nízké sebevědomí zdát jako banální problém, zasahuje velkou část populace a autorka ukazuje, jak hluboce dokáže ovlivnit lidský život.